Kdo v úlu bydlí

Hlavním a nejdůležitějším členem úlu je matka neboli královna, klade vajíčka do včelkami připravených buněk, má kolem sebe svoje opatrovatelky, které ji krmí, čistí a vůbec se o ni starají.

Čím by však matka byla bez dělnic, které od vylíhnutí vystřídají ve svém společenství několik rolí. Od mladušek (nelétavek), které krátce po vylíhnutí zaujímají role "čističek" pak "krmiček", „kojiček“ – starají se a krmí larvičky, "stavitelek", "strážkyň česna". Poté vylétají z úlu a stávají se "létavkami", nosí vodu, pyl z květů či nektar a medovici, z kterého vytvářejí med. Také produkují vosk a staví buňky, které zanášejí pylem, medem či matka zaklade vajíčky. Dalším produktem včel je propolis, včely jej sbírají na pupenech stromů a keřů a využívají k tmelení, ucpávání štěrbin a také do nich obalují vetřelce, kteří jsou příliš velcí na to, aby je vynesli ven z úlu.

V neposlední řadě úl v době hojnosti obývají i trubci, i ti mají svoji roli v úlu, a nejsou jen, jak se o nich kdysi říkávalo „vylehávači, kteří nemají na práci nic jiného než že se krmí medem“. Trubec zastává tzv. klimatizaci v úlu, když je teplo ochlazuje prostředí, v případě, že je chladněji, zase tvoří teplo a zahřívá plod (v zimě však v úlu trubci už nejsou). Když by tuto roli nezastali trubci, museli by ji převzít dělnice. Když je však dostatek trubců, může o to více dělnic vyletět z úlu a sbírat nektar. A abych nezapomněla, nezbytnou rolí trubce je i oplození matky. Matku oplodní na celý její život několik trubců při zásnubním letu.

Matka (označená):

a matka z roje (neoznačená, přesto rozpoznatelná):

dělnice a trubec (trubec je zhruba uprostřed, je větší než dělnice):

zakladené buňky dělničím (menší) a trubčím (vypouklé větší, dole v rohu) již zavíčkovaným plodem:

líhnoucí (prokousávající) se a nedávno vylíhlé mladušky:

 včelka vpravo v rohu má na nožičkách tzv. pylové rousky: